Letos v létě mě housenky napadly muškáty. Nějakou dobu jsem jen pozorovala, že se na těch rostlinách děje něco nekalého, ale vždy mi trvá nějaký čas, než mě to donutí se tím problémem zabývat. Až jsem objevila zespod listu první housenku, uff, to je síla, to jsem ještě neviděla. Dala jsem ji pryč a ejhle, další. Našla jsem jich několik. Otřela jsem listy od nakladených dalších vajíček a přemýšlela, co s tím. Další den jsem proces opakovala. A viděla, jak listy čím dál víc děraví. Foto děravých listů jsem si zapůjčila, protože mě nenapadlo si je vyfotit. Ale měla jsem je přesně takové.
Říkala jsem těm muškátům: Nenechte se. Nenechte se. A sama sobě. Sakra, kde se nechám napadat, od koho se nechám napadat, tak jako ty muškáty? Ale odpověď nepřicházela.
Vzpomněla jsem si, že před asi dvěma roky jsem si dělala homeopatický lék z nemocných kaštanů. Jak chodím u nás na sídlišti do lesoparku, viděla jsem popadané nemocné listy. Tehdy mě napadlo si z nich udělat lék. Na kůži. Uložila jsem si ho a zapomněla na něj.
A teď jsem si vzpomněla. Vytáhla jsem ho a začala potencovat. Nakapala jsem lék ke kořenům muškátů. A dále sbírala housenky a otírala listy od nakladených vajíček.
Trvalo to dva týdny. Pak byl klid. Viděla jsem ovšem, že jsou napadané muškáty v dalším truhlíku. Tak jsem celou procedůru opakovala i zde. A stále jim říkala: Nenechte se. A sama sobě, sakra, kde já se nechávám?
I zde se napadání zastavilo. Uff, je to dobrý . Pomohla homeopatie. Po nějakém čase jsem o tom vyprávěla na výšlapu. A jedna žena řekla: no, to není jisté, jestli by to neskončilo i bez toho. To je fakt, to není jisté. Netvrdím, že se to stalo tímto. Ale prostě to ustalo.
Po delším čase jsem uviděla na třetím truhlíku housenky. V ještě horší podobě. Lezli i po květech a ničily je. Sakra, co se to děje? Zoufala jsem si. Znovu jsem nasadila homeopatickou kůru a u toho jim říkala, nenechte se. A znovu: Kde se já nechávám? A v tom mi to došlo. Tohle si dělám já. Pořád jsem hledala zvenčí, kdo mi co dělá a já si to nechám líbit. A nemohla jsem to najít. Dříve ano, ale teď jsem to nemohla najít. A ejhle, najednou mi došlo, že tohle dělám já. V posledních týdnech jsem procházela náročnými stavy, ve kterých jsem samu sebe strašně obviňovala. Úleva.
Muškáty mám nakonec opravdu krásné. Letos jsem je měla nejhezčí za poslední roky mého pěstování květin na balkoně. Jsou silné, i listy se spravily, vyzdravily, něco málo jsem otrhala, ale jinak se zregenerovaly.
Ptáte se, co tedy pomohlo? Věřím, že obojí. Muškátům informace z léku a mě to uvědomění. A to se propojilo a kytky můžou být v pohodě. Hmm, kdo ví… .