Dva dny před vánoci jsme pekli se synem ovesné placičky a v tom volá jedna klientka za druhou. Třetí v pořadí je Eva. Její syn špatně spí a ona si už neví rady. Volaly jsme si opakovaně v průběhu vánočních prázdnin a uzavřely jsme to na začátku ledna.

Špatný spánek dětí řeším poměrně často a tak jsem požádala Evu, aby její příběh napsala a tím Vás inspirovala k tomu, jak i Vy můžete lépe se svým miminkem spát.

Eva Mahrová s Matýskem

Ráda bych se s vámi podělila o řešení bezesných nocí s miminkem.
Mám osmiměsíčního syna Matyáše, který do půl roku krásně spinkal. Pak ale nastal zlom a on se začal čím dál častěji budit. Nakonec to dopadlo tak, že se manžel přestěhoval ke staršímu synovi do pokojíčku a Matyáš spal se mnou v posteli. V postýlce nechtěl vůbec být, plácal tam sebou a pořád se bouchal a plakal, jako by mu ta postýlka nestačila. Budil se často, někdy i 15x za noc, klidně každou hodinu. Jediné, co ho uspalo, bylo buď nošení v náruči, což byl veliký nápor na záda, nebo mu dát napít z prsa. Byla jsem už tak unavená, že jsem nebyla schopná přes den normálně fungovat a pokaždé, když šel malý spát, šla jsem s ním. Nakonec jsem zavolala Alžbětě, své dvorní homeopatce, kamarádce a učitelce, abych to s ní probrala. Poradila mi, abych zkusila spát v jiné místnosti, než Matyáš. S manželem jsme si vyměnili pozice. Já jsem šla spát ke staršímu synovi a manžel zůstal s Matyášem v ložnici. Světe div se! Matyášek se vzbudil jen 2x, manžel ho uchlácholil v náručí a spali jsme dál. Zjistili jsme tedy, že hlad v noci nemá. Druhá noc byla malinko horší a třetí už jsme to nezvládli a nakonec to skončilo zase jako před tím. Zavolala jsem to Alžbětě. Bylo třeba se posunout a tak Alžběta zvolila lék CINA CH200. Dala jsem mu jednu kuličku a noc byla snad nejhorší za poslední měsíc. Matýsek se vzbudil snad 20x, měla jsem už chvílemi pocit, že spí jen, když má prso v puse .
Po konzultaci s Alžbětou jsme dospěli k tomu, že musím přijít na to, kde mám problém já, jaké pocity to ve mně vyvolává, když se Matýsek tak často budí, měla jsem za úkol rozpomenout se na své dětství a na to , kdy dříve jsem se cítila stejně, jako teď……téměř ihned mi to docvaklo….Matýsek se bojí být sám, neumí být sám se sebou….já jsem jako dítě nechtěla být nikdy sama a vlekla jsem si to až do dospělosti. Vlastně jsem se naučila být sama se sebou ráda až před pár lety. Staršího syna jsem vedla k tomu, aby byl sám se sebou už od malička, takže od osmi měsíců spal sám v pokoji a nikdy neměl takové noci, jako Matýsek.
Matýska jsem tedy večer nakojila v sedě, aby mi u kojení neusnul a pak ho uložila do postýlky. Popřála jsem mu dobrou noc a odešla jsem. Samozřejmě plakal, ale počkala jsem 5 minut a pak se šla na něj podívat, pohladila jsem ho, mluvila jsem na něj a zase odešla. Za 5 minut usnul. Probudil se 3x za noc, to trvá do dneška – je to týden, co jsem to takhle začala dělat. Ráda bych odbourala i toto buzení, ale zrovna mu rostou zuby, tak to teď nechám chvíli uzrát.

Alžběta

Já ještě doplním…

Na začátku to vypadalo, že malý potřebuje často pít. Proto jsem Evě poradila, aby zkusila spát v jiné místnosti bez malého, aby ji necítil. Protože mám zkušenost, že když miminko je s tatínkem, tak bývá v pohodě, jak cítí maminku, tak se budí a chce ji. Díky tomu, že se další noc nebudil tak často, jen 3x, protože měl hlad, jsme mohli vyloučit, že by potřeboval tolik v noci jíst. Jenže když další dvě noci se opět budil a křičel, volala Eva znovu. Řekla, že má strach být sám, že to vypadá, že se bojí. Protože absolvovala u mě Homeopatický kurz hloubkového léčení, vybrala mu lék Stramonium. Souhlasila jsem. Po něm mu bylo lépe psychicky přes den, ale na noc to nemělo vliv. Tak jsme si o tom povídaly dál a já nacítila z jeho projevů, že potřebuje lék Cina. Je to lék pro řvoucí děti, které jsou „na přizabití“. Cítila jsem, že si potřebuje něco pořešit v sobě, s čím do tohoto života přišel. Jenže Eva volala zas, že po Cině se stav ještě zhoršil.

Pokud narazíme na tak silný odpor po léku, který mu má pomáhat, vnímám, že je třeba řešit problém hloubkově, tedy řešit to s rodičem. Protože volala maminka, řešila jsem to s maminkou. Řekla jsem Evě, aby mi řekla, co jí to vyvolává za pocit, za emoci, když se s malým takto nevyspí, když to pořád musí řešit. A ona řekla BEZMOC. Pak jsem jí poradila, jak si má rozpomenout na dětství, kdy se cítila takhle bezmocná a jak tu emoci má zpracovat. Eva se ještě ten den do toho pustila. Volala mi za dva dny, že jí došlo, jak bezmocně se cítila, když bývala sama. Jak neuměla být sama se sebou. Tím, že si tu minulost ZVĚDOMILA, zpracovala, tak se malý přestal tak často budit. Vlastně jen na jídlo.

Co z toho vyplývá? Děti nám nastavují dnes a denně zrcadlo našich nezpracovaných pocitů. My nemáme pocity zoufalství a beznaděje proto, že je dítě nemocné, ale dítě je nemocné, aby nás upozornilo na to, že v sobě máme vědomé či skryté pocity zoufalství a beznaděje z minulosti. A že se po nás chce je zpracovat tak, aby nám už nemusely zasahovat do života.

Přeji Vám, ať i Vy si dokážete UVĚDOMIT, na co Vás Vaše dítě upozorňuje a mohly s miminkem v noci klidně spát .

SLADKÉ SNY