O mně
Alžběta
Každý z nás se dříve nebo později začne zajímat, proč tu vlastně je, jaký má smysl jeho život, jaké je jeho poslání? Já jsem se také tak ptala. Teď už to vím. Mým posláním je ukazovat lidem cestu, ukazovat naději, světlo, dát jim návod, jak po té cestě jít za tím světlem.
Už na základní škole jsem vypozorovala, že umím učit lidi. Uměla jsem totiž vysvětlit jasně a srozumitelně spolužákům a dětem z jiných tříd učivo tak, že to pochopili. Také jsem cítila, že umím naslouchat lidem, umím je podpořit, povzbudit a poradit. A nejen to, umím je nadchnout pro myšlenku, které sama věřím. Moc ráda se učím nové věci, dříve jsem navštěvovala různé školy, teď chodím na kurzy a semináře a čtu knihy. Co se naučím, předávám dál…A tak se to se mnou táhne vlastně celý život. Proto jsem tady, proto jste tu Vy, abych Vám ukázala cestu. Cestu k homeopatii…
A jaká byla ta má cesta?
Když jsem nastoupila do nemocnice jako dietní sestra, začalo mě po nějaké době opakovaně bolet v krku. Doktorka mně psala antibiotika pořád dokola bez dlouhodobějšího efektu. Stav, kdy mě bolí v krku, se stal pro mě tak normální, že jsem tu bolest někdy už ani nevnímala. Našli mi zlatého stafylokoka a mnoho jiných koků a já už antibiotika nebrala, nač, když mi stejně nepomáhají? Nebyla jsem ale schopná se s tím smířit, nechat to jen tak. Neustálá bolest mě brala energii.
Začala jsem hledat alternativní cestu. Dopídila jsem se, že v lázních by mi mohli pomoci. Tak jsem prošla strastiplnou cestu neustálého obcházení doktorů specialistů, aby mi napsali lázně. Povedlo se a já odjela na tři týdny do Luhačovic. Po lázních nastalo zlepšení na nějaký čas. Za pár měsíců se bolesti v krku zase plíživě vrátily a já byla tam, kde na začátku.
To už jsem ale otěhotněla a odešla na mateřskou. Narodil se nám syn a já mu přes bolest v krku mnohdy nemohla ani zazpívat ukolébavku. Začala jsem se zamýšlet nad tím, jak budeme léčit případné neduhy dítěte, když jsem měla takové zkušenosti s klasickou medicínou? Slyšela jsem už dřív o homeopatii, ale vůbec jsem nechápala, jak může fungovat, neznala jsem nikoho, komu by to nějak pomohlo, tak jsem se víc nezajímala. Ale narození dítěte mě znovu nutilo se zamýšlet, co budeme dělat teď? Měla jsem plán najít homeopata, ke kterému bychom v případě akutního onemocnění docházeli.
Tenkrát jsme ještě neměli internet, takže najít někoho takového nebylo jen tak. Pak jsem se dozvěděla od kamarádky, že je přednáška o homeopatii. Tam jsem zjistila pro mne tehdy neuvěřitelné věci, kde všude může homeopatie pomoci a také to, že se dá studovat. To byla voda na můj mlýn, ráda studuji nové zajímavé věci, tak jsem se přihlásila. Bylo to tenkrát pro nás dost drahé, byla jsem na mateřské, manžel neměl velký plat, bydleli jsme v malém státním bytě…a studium bylo na 4 roky. Hodně jsem rozmýšlela, zda si to můžeme dovolit. Někde vnitřně jsem ale cítila, že to je ono a že do toho fakt jdu.
Pamatuji si na své první začátky, kdy jsem si vůbec nevěřila dát lék své rodině. Bála jsem se, že když vyberu špatně, mohu jim ublížit nebo něco zanedbat…Byla to pro mě cesta od nevíry k důvěře, od obrovského nesebevědomí k sebedůvěře ve vlastní schopnosti.
S dětmi
Homeopatie mi postupně změnila život od základů. Změny ve vztazích, přístup k životu, vnitřní nastavení a šetrná domácí léčba svých blízkých. Dnes mám doma v lékárničce náplasti a homeopatické léky. Děti už jsou velké (19, 16 let), od malička znají téměř jako jedinou léčbu – homeopatické kuličky, které měly rády 
. Sami si uměli vybrat lék, ale hlavně – uměli je vybrat i pro mě, když mi nebylo dobře.
Je to tak jednoduché ! K praktické lékařce chodí kluci jen na preventivní kontroly a pak na dva roky mají klid.
No a hlavně, prakticky už nejsme nemocní, takže homeopatické léky používám pro druhé lidi. Naštěstí se jejich kvalita v průběhu času nesnižuje, můžu je použít třeba za dvacet let pro svá vnoučátka se stejným účinkem .