Author Archives: Alžběta Matiášová

Srovnávání s druhými nás křiví tak, že se cítíme ukřivdění

Srovnávání s druhými

 

Každý z nás zná určitě situace, ve kterých se srovnává s jinými lidmi. Proč to děláme? Protože nás od dětství nějak porovnávali. Ať už nás tím chtěli povzbudit, abychom byli podle nich lepší, nebo nás ponižovali za to, že lepší nejsme.

V poslední době jsem vypozorovala zajímavé spojení. Kdo se dlouhodobě srovnává s druhými, křiví si páteř. Potřebuje si ji pak „srovnat„.  Má zkrátka problémy s páteří. Často to začíná v dětství plochými nohami, protože už zde je dítě nuceno se porovnávat s ostatními vrstevníky a snaží se dotahovat tedy někoho jiného. Kráčí zkrátka tím nesprávným směrem. Směrem od sebe…

Křivá páteř

Křivdy uložené v páteři

Toto pozorování jsem sdělila své kamarádce. A ona okamžitě připojila další spojení. „Ano, komu se křiví páteř, tak má křivdu, trpí křivdami“. No samozřejmě, to dává smysl. Když se srovnáváme s druhými, máme pocit, že jsme na tom hůř, trpíme tím, že jsme obětí nějakých podmínek a cítíme křivdu nad tím, že se nám tak nedaří jako těm, se kterými se porovnáváme.

Uff, jak z toho ven?

Když se budete cítit špatně kvůli tomu, že vidíte na druhých něco lepšího, úspěšnějšího, krásnějšího, na chvíli se posaďte a vnímejte své pocity. Dovolte si cítit vše, co cítíte. Křivdu, nespravedlnost, hněv, smutek, sebelítost, závist, nenávist. Možná vám to přijde teď přehnané, co tady vypisuji za pocity. Ale věřte, když se ponoříte dovnitř sebe a dovolíte si vše cítit, i takové emoce tam najdete. Tedy pokud budete schopní být k sobě upřímní.Tohle je ovšem jen první krok.

Představte si před sebou tu emoci, ten pocit – třeba křivdu. Představte si ji. Jak vypadá? Ano, třeba jako ohyzdná stařena. Dívejte se na ni a vnímejte, jak se cítíte. Bojíte se, nebo je vám odporná? Řekněte jí to. „Mám z tebe strach.“ Nebo: „Jsi mi odporná.“ Dýchejte a znovu vše prožívejte. Jak ji vnímáte teď? Už vám možná nepřijde tak hrozná. Dovolte jí, aby do vás vstoupila, přijměte ji. Nechte ji splynout s vámi. Pozvěte ji k sobě: „Pojď ke mě, chci tě přijmout…“ Je to emoce, která k vám patří, je vaší součástí, tak ji prostě přijměte. Věřím, že teď už cítíte klid.

A pokud to nejde, pokud ji nejste schopni přijmout, tak i to si dovolte. Zatím není ten správný čas přijmout tu emoci. Možná zítra, pozítří…uvidíte.

A co následuje dál?

Co si ve skutečnosti přejete Vy?

Co si ve skutečnosti přejete Vy?

Teď si uvědomte další důležitou věc. To, co vidíte na druhých, co mají, čeho dosáhli, často nemusí být vaším přáním. Zkuste to připustit, že možná usilujete o dům, partnera, peníze, úspěch v podnikání, dovolenou u moře jen proto, že to vidíte u souseda, kamaráda, známých a prostě se vám to líbí. Ale je to skutečně i vaše přání? I vy to chcete přesně tak? Zkuste začít hledat, co chcete právě vy? Možná to, že jste nedosáhli vysněné dovolené není o tom, že jste neschopní smolaři, ale naopak, možná to skutečně není ani vaše přání. Možná právě vy nepotřebujete jet k moři nebo na hory, možná máte radši zajet si někam do přírody v české republice nebo raději kutíte na zahradě bez lidí.

 

Jako kdyby majoránka chtěla mít listy jako bazalka...

Jako kdyby majoránka chtěla mít listy jako bazalka…

Uvidíte. Pokud pocítíte úlevu, tak je to ono. Ale tohle vám nebude stačit k tomu, abyste se přestali srovnávat. I zítra se může stát, že u svého kolegy uvidíte, že je šikovnější než vy. Že se mu daří nabízet produkty vaší firmy lépe než vám. A zase se cítíte blbě. Udělejte si celý proces znovu. Až budete mít čas a náladu. Uleví se vám. A pak i jasněji uvidíte, že vám jde třeba zase jiná pracovní oblast a v té jste prostě jednička. Nebo zjistíte, že prodej ve vaší firmě není vaše silná stránka a tak potřebujete přeložit na jinou pozici nebo hledat jinou práci. Prostě se vám může stát, že uvidíte svůj život trochu jinak. A to vás může vést ke změnám, které vás uspokojí. A to už stojí za to, co říkáte?

 

Homeopatická cesta, jak léčit své křivdy, je možná zde

Foto v celém článku: www.compfight.com. Děkuji za tuto možnost. 

Máma křičí na děti

Energie táty

Klientka, říkejme jí Radka, se rozchází se svým mužem. Je na mateřské, má dvě malé děti a bydlí s nimi v pronajatém bytě. Je plná křivd, nasranosti, agrese a hněvu, zklamání, sebelítosti …To vše se ukazuje na denodenní péči o děti. Ony tááák „zlobí“, že z ní vytahují vše, co jsem výše popsala. Ty emoce. Křičí na ně, má chuť je zabít, jak ji provokují v tom šíleném hněvu.

Zastavuji ji při první emoci, ve kterou propukla hned při úvodních větách. Vedu ji do vnímání svého těla, abychom se spojili s tím, co je pod tím vším. Vedlo nás to k otci. Ten, kterého celý život odsuzovala za jeho agresivitu, jak ji projevoval, když chtěl mít klid u televize…Jak byl vlastně pořád pryč – buď v práci nebo pak raději v dílně. Uviděla, že to byl jeho způsob, jak s nimi nebýt a chránit je od zbytečných konfliktů, protože v něm spouštěly obrovský hněv, jež si pak na nich vyléval.

Vedla jsem ji k tomu, aby na sebe nechala působit to, jak se s ním cítí. Nejdřív jsme prošly emoce, které v ní spouštěl – nasranost na něj, jaký byl a taky to, jak kvůli němu vlastně teď dělá to samé. Je důležité prožít ty emoce, dovolit si je cítit, abychom se mohly posunout dál.

Pak jsem ji vedla k tomu, aby se dívala, co jí její otec může dát, co od něho vlastně potřebuje. Energii, která je tu pro ni. Vnímala, že sám je slabý, že nemá dost pro ni. „Buďte tedy menší, staňte se dítětem a řekněte mu: já jsem tady dítě a potřebuji tátu“.

Dohodly jsme se s paní, že toto sezení nahrajeme, aby se k němu mohla vracet v těchto vypjatých dnech. A tady, s jejím laskavým dovolením, vkládám malou část, můj monolog, věty, které mě k ní napadaly právě v této chvíli, kdy sedí malá před tím tátou….

Opři se o energii svého táty

Energie táty

Opřeme se o strom…

Ano, táta tu energii pro nás má, jen si dovolme ji přijímat. Najděme si „svůj“ strom a choďme za ním a opřeme se, když se necítíme dostatečně vyživení, naplnění, když se cítíme oslabení, bez energie. Dovolme, aby ta energie přitékala, abychom se dosytili, naplnili. A mohli pak být tady zase pro své děti.

 

 

 

 

 

Úvodní foto: www.compfight.com, foto dole: archiv autorky příspěvku

Žárlivost, závist

Žárlivost, závist

Popíšu vám zde zkráceně sezení s klientkou. Nejdřív jsem chodila po lese a nahrávala si myšlenky do mobilu. Článek je přepis toho, co v něm povídám, takže je občas trochu kostrbatý. Komu se nechce číst nebo nemá čas, může si poslechnout nahrávku (11a půl minuty) zde, jen jsem ustřihla první dvě slova: Paní se…: 

ŽÁRLIVOST, ZÁVIST

Odsuzuji sebe za své pocity...

Odsuzuji sebe za své pocity…

Paní se velmi, velmi ve svém životě nepřijímá v tom, jak se cítí. Postupně pojmenovala to, že někomu závidí, žárlí na manžela nebo kdysi na přítele, že žárlí na kamarádky, které se baví spolu bez ní, má problém dát svého syna tchýni a zažít to, že by se s ní on měl dobře. Žárlila by na to, že jemu je s někým jiným taky dobře. Přiznala si, že žárlí i na svého muže, protože syn jeho společnost vyhledává častěji než tu její.

Každou větu, ve které  pojmenovala tyto své pocity, okamžitě shodila. Je to tak pro ni hrozné, přece se takhle nemůže cítit. Pokaždé měla tendenci to obhájit, protože se v tom cítila.

Vedla jsem paní k tomu, že to  přece musí mít  nějaký důvod, jen jsem v tu chvíli nevěděla, jaký. Ale říkala jsem, že to jsou věci, které nám pochází z dětství a že k tomu skutečně důvod máme. Abychom se k němu mohly dostat, tak se potřebujeme v daném okamžiku přijmout v tom, jak to zrovna máme. I když jsou to podle našich představ hnusné věci, hnusné myšlenky, hnusné pocity, nepatřičné pocity, které nám rodiče a jiné autority roky vymlouvaly. Přece takhle nemůžeme myslet, nemůžeme cítit.

Jenže paní tomu nerozuměla, nemohla to  k sobě pustit, přijmout, i když jsem mluvila o tom, aby si to dovolila. Vnímala jsem, že to skrze ni úplně prochází ven. Zkoušely jsme jít do těla, abychom to tam vyčistily, jít do nějaké minulosti, zkoušely jsme o tom mluvit, ale nešlo to.

A já jsem se pokoušela  z různých možných úhlů a pohledů, z různých možných přístupů k ní jít, abychom se k tomu dostaly. Ale to nešlo. Byla tam bariéra, vnímala jsem, jak narážím. Jak ta paní to k sobě nepouští. A působilo to na mě, že je jí nepříjemně. Napadlo mě, že může mít pocit, že na ni tlačím. A že ona to odráží, protože jí je to nepříjemné. A tak jsem to pojmenovala a ona zpočátku říkala že ne, že to není nepříjemné. Ale že vlastně má strach. Má strach, že se něco dozví. O sobě. Že něco zjistí. Je to tak silné, že se toho bojí.

A to byl první  zásadní pocit, od kterého jsme se odrazily a já jsem řekla: „Dovolte si ho cítit. Chápu, že se bojíte.“ Je to naprosto pochopitelné a časté. Bojíme se jít do té hloubky, do svého  nitra. Právě ze strachu, že něco zjistíme. Je to tak. A ona si to dovolila cítit. Ještě jednou to pojmenovala, protože to pojmenování velmi, velmi pomůže. A tak řekla: „bojím se, že něco zjistím“. A dovolila si to cítit, chvilku v tom pocitu byla a tam se to obrátilo. Tam se uvolnila a řekla: „jo, mě se hrozně ulevilo“.

Strach zjistit, co se o sobě, jiných dozvím...

Strach zjistit, co se o sobě, jiných dozvím…

A to je ono. My se bojíme něco cítit, ale přitom nás čeká úleva, když jdeme do toho pocitu. A tenhle úkon, takhle věc úplně zázračným způsobem rozpustila tu hradbu, rozpustila to, jak jsem narážela na ni, na tu její hranici. Na to, jak se někde bránila. A ona už se přestala bránit. Tak jsme pokračovaly dál a šly jsme do nějakých situací. Zjistily jsme, že se to týká její bytostné existence. Ona mluvila už předtím o tom, že je ze tří dětí. Ona je třetí v pořadí a další tři sourozenci, kteří byli po ní, byli potraceni. A naše paní klientka se ptala maminky, jak to bylo s ní. Protože to, když tam ten potenciál toho úmrtí je, tak jí to určitě vrtalo v hlavě. Maminka jí říkala, že jí chtěli, že kdyby ji nechtěli, tak by ji určitě dali pryč.

A já jsem začala cítit, že tady je kořen problému. Řekla jsem jí, že maminka určitě říkala pravdu, že kdyby ji nechtěli, tak by ji dali pryč. Že tomu skutečně věřím, že mluvila pravdu, ale že tam je ještě jedna pravda. A právě to, že když se narodilo další třetí dítě po roce, že určitě musela mít myšlenku, nápad, jak to zvládne a jestli ji nemá dát pryč. A ta paní už začala slzet a říkala: „jo, jo, jo, já jsem to celou dobu cítila, ale mamka mě řekla tohle. Ale má mě ráda, ne?“ Já říkám: „ano, to že vás má ráda, nevylučuje to, že o tom uvažovala“. A v její situaci to bylo naprosto pochopitelné. Že byla v náročné, zoufalé situaci a že ji tahle možnost napadla.

A co chci sdělit, proč to chci sdělit i vám ostatním, je to, že my máme kolikrát ze sebe tak nepříjemný pocit, že jsme takoví, že se nějak chováme, že jsme nepřijatelní, že vůbec máme takové myšlenky, ale to má důvod. To má, sakra, nějaký důvod.

A tady u té paní jsme objevily, proč má nedůvěru, proč žárlí, proč si hlídá, kdo s kým je, proč má problém půjčit to dítě své tchýni…protože se bojí, že o něj přijde. Bojí se. Ona bojuje za svoji vlastní existenci, za právo žít, za to, že si zaslouží místo tady na tom světě. A to je právě to léčivé, když se s tím spojíme.

Na závěr sezení dostala klientka lék, který jí pomůže dál čistit to téma, aby se jí dařilo v životě volněji. 

Všechny fotky v článku jsou použity z www.compfight.com free verze.

Léčba muškátů

Homeopatická léčba rostlin

Homeopatická léčba rostlin

Homeopatická léčba rostlin

Letos v létě mě housenky napadly muškáty. Nějakou dobu jsem jen pozorovala, že se na těch rostlinách děje něco nekalého, ale vždy mi trvá nějaký čas, než mě to donutí se tím problémem zabývat. Až jsem objevila zespod listu první housenku, uff, to je síla, to jsem ještě neviděla. Dala jsem ji pryč a ejhle, další. Našla jsem jich několik. Otřela jsem listy od nakladených dalších vajíček a přemýšlela, co s tím. Další den jsem proces opakovala. A viděla, jak listy čím dál víc děraví. Foto děravých listů jsem si zapůjčila, protože mě nenapadlo si je vyfotit. Ale měla jsem je přesně takové.

 

Říkala jsem těm muškátům: Nenechte se. Nenechte se. A sama sobě. Sakra, kde se nechám napadat, od koho se nechám napadat, tak jako ty muškáty? Ale odpověď nepřicházela.

Vzpomněla jsem si, že před asi dvěma roky jsem si dělala homeopatický lék z nemocných kaštanů. Jak chodím u nás na sídlišti do lesoparku, viděla jsem popadané nemocné listy. Tehdy mě napadlo si z nich udělat lék. Na kůži. Uložila jsem si ho a zapomněla na něj.

A teď jsem si vzpomněla. Vytáhla jsem ho a začala potencovat. Nakapala jsem lék ke kořenům muškátů. A dále sbírala housenky a otírala listy od nakladených vajíček.

Trvalo to dva týdny. Pak byl klid. Viděla jsem ovšem, že jsou napadané muškáty v dalším truhlíku. Tak jsem celou procedůru opakovala i zde. A stále jim říkala: Nenechte se. A sama sobě, sakra, kde já se nechávám?

I zde se napadání zastavilo. Uff, je to dobrý :-) . Pomohla homeopatie. Po nějakém čase jsem o tom vyprávěla na výšlapu. A jedna žena řekla: no, to není jisté, jestli by to neskončilo i bez toho. To je fakt, to není jisté. Netvrdím, že se to stalo tímto. Ale prostě to ustalo.

Po delším čase jsem uviděla na třetím truhlíku housenky. V ještě horší podobě. Lezli i po květech a ničily je. Sakra, co se to děje? Zoufala jsem si. Znovu jsem nasadila homeopatickou kůru a u toho jim říkala, nenechte se. A znovu: Kde se já nechávám? A v tom mi to došlo. Tohle si dělám já. Pořád jsem hledala zvenčí, kdo mi co dělá a já si to nechám líbit. A nemohla jsem to najít. Dříve ano, ale teď jsem to nemohla najít. A ejhle, najednou mi došlo, že tohle dělám já. V posledních týdnech jsem procházela náročnými stavy, ve kterých jsem samu sebe strašně obviňovala. Úleva.

Léčba muškátů

Léčba muškátů

Muškáty mám nakonec opravdu krásné. Letos jsem je měla nejhezčí za poslední roky mého pěstování květin na balkoně. Jsou silné, i listy se spravily, vyzdravily, něco málo jsem otrhala, ale jinak se zregenerovaly.

Ptáte se, co tedy pomohlo? Věřím, že obojí. Muškátům informace z léku a mě to uvědomění. A to se propojilo a kytky můžou být v pohodě. Hmm, kdo ví… :-) .

 

Praha, Brno

Menopauza a homeopatie

Volala mi minulý týden paní, která mimo jiné zmínila, že má problémy s menopauzou. Návaly horka, bolesti hlavy a další nepříjemné projevy ji přivedly na myšlenku, že už asi „bude v přechodu“. Je krásné, jak máme v češtině v tom slově návod, o čem ta situace vlastně vůbec je. „Jsem v přechodu“, znamená skutečný přechod od ženství středního věku do skutečně zralého a moudrého ženství.

Paní jsem to vysvětlila takto: „Představte si, že jste na jedné straně břehu a už je čas jít na ten druhý. Procházíte po mostě přes řeku. Vaše tělo má na tom druhém břehu odpočívat, už nebýt produktivní – ve smyslu možnosti porodit další děti a vy si můžete začít užívat život novým způsobem. Je to přirozené a krásné. To neznamená, že nemáte být aktivní, ale aktivní jinak.

V podstatě problémy na tom mostě začínají jen tehdy, kdy se bráníme na ten druhý břeh přejít. Možná proto, že už se pak budeme cítit staré nebo nezajímavé, můžeme mít pocit, že už nebudeme tak atraktivní, přitažlivé a krásné. Ano, budeme jiné. Ale je to stejné, jako kdybychom se bránily dospět nebo stát se rodičem. Vše je přechod od něčeho k něčemu novému. Něco v každém stádiu ztrácíme a něco jiného zase získáváme.

Klimakterium, Přechod, Menopauza

Potíže v klimakteriu

Pokud chceme nějak „léčit“ potíže v menopauze, tak začněme tím, že si uvědomíme, že něco máme opustit a jít do něčeho nového. Je třeba zjistit, co nás na tom druhém břehu čeká, jaké má výhody, je třeba najít, co krásného a příjemného můžeme zažívat. A když to uvidíme, tak se můžeme i těšit a může nás těšit i ta cesta, ten most, ten přechod. A když nám bude na tom přechodu dobře, proč bychom měly mít závratě, měla by nás bolet hlava a nebo spousta dalších problémů.“

No, paní to sedlo. Za pár dní jsme měly hloubkovou konzultaci a řekla mi, že jí potíže okamžitě zmizely. Jen tím uvědoměním, že je to vlastně cesta a ona na ní je v pořádku. Vždycky to ovšem takhle zafungovat nemusí a pokud vám i přesto zůstanou nějaké potíže, můžete se obrátit na mě a já vám pomohu rozklíčovat, co vám brání na cestě do zralého ženství. To poléčíme, zahojíme, abyste si i tento životní úsek mohla užívat v plné radosti a síle.

Obrázky byly použity z webu http://compfight.com/

Homeopatie a potíže z klimatizace

Problémy z klimatizace a větráků

Už několik lidí mě v posledních týdnech oslovilo s tím, že se nachladili, onemocněli nebo mají alergii z klimatizace. Určitě to mnozí z vás znají, že sice se potřebujete ochladit v parných dnech, ale zároveň vám nedělá to „foukání“ moc dobře nebo dělá, ale pak vás třeba bolí hlava, v krku nebo cokoli jiného.

Mám pro vás tip na homeopatický lék, který v těchto případech pomáhá. Je to Manganum aceticum. Pořiďte si univerzální potenci CH 15 a berte 3 kuličky každé dvě hodiny do výrazného zlepšení stavu. Pak lze rozvolnit na 3x denně až do úplného vymizení příznaků.

Nešikovné ovšem je, že to není volně prodejný lék. V některých lékárnách vám ho někdy prodají i tak, tak to zkuste, další možností jsou lékaři, kteří vám mohou napsat recept a nebo požádejte svého homeopata.

Jak tedy postupovat?

Když onemocníte, začne vás bolet hlava, krk, kašel, ucpou se vám dutiny, teče vám z nosu, z očí, prostě různé projevy nemoci, ovšem spojíte si to s tím, že jste na sebe pouštěli dlouhodobě klimatizaci nebo větrák, nemusíte už vůbec řešit příznaky a rovnou začněte shánět právě tento lék. Můžete si ho případně pořídit i dopředu, pokud víte, že vám umělé ochlazování nedělá dobře.

Photo credit: www.compfight.com