Včera u mě byla klientka, říkejme jí Klára. Nepoznala jsem ji, byla u mě poprvé před čtyřmi lety. V záznamech jsem si přečetla, že jsem jí tenkrát tykala. Ptám se, „odkud si tykáme?“ Prý se známe přes kamarádku. Už mi svitlo. Viděly jsme se celkově jen dvakrát.

Od té doby se jí narodila dvojčátka, kluci, budou mít v září tři roky. Přišla, protože jsou oba často nemocní – kašel , rýma, ale i záněty průdušek či zápaly plic. Často jsou nemocní i rodiče samotní. Povídala mimo jiné o práci a jak tam má potíže s kolegyní. Překvapilo mě, že už pracuje. Začalo to nenápadně. Zavolali jí z firmy, kde byla před mateřskou zaměstnaná, zda by jim jeden den v týdnu mohla vypomáhat. Říkala si, že to může být příjemné zpestření, vyjití ze stereotypu a „odpočinek“ od dětí.

Jenže, co se nestalo. Kolegyně, které měla jen vypomáhat, otěhotněla a náhrada za ni se po třech měsících neosvědčila, tak oslovili znovu Kláru, zda by mohla pracovat na alespoň částečný úvazek. To už nebyl jeden den, ale dva či tři dny v týdnu. Prý ji budou pomáhat a vycházet vstříc. Což se sice děje, ale začal jim s manželem kolotoč mezi prací, dětmi, školkou a domácností. Zároveň v práci naráží na jinou kolegyni, říkejme jí Růžena, která jí dává velmi hrubě najevo, že tam Klára nepatří, že na tu práci nestačí a že by měla dělat něco jiného.

Klára mluvila dál o osobních věcech, o dětech a o tom, jak se nechala inspirovat tím, co píšu ve svém novém ebooku. Píšu tam, že jsem si stěžovala kdysi kamarádce, že mám život strašně složitý a ona mi řekla, že si ho dělám složitý sama, že ona ty situace, které jsem popisovala, neprožívá tak komplikovaně. No a taky to, že od té doby se snažím věci a situace zjednodušovat. A tak mi Klára dala hned příklad, jak to vymyslela – tedy to zjednodušení v jejich nové komplikované situaci.

Sedla si s manželem a řekla, že si tu situaci, ve které se ocitli – že lítají mezi prací a dětma a nemají vůbec na sebe čas, musí zjednodušit. Vymýšleli spolu, jak to od září zařídit tak, aby měli čas jen oni dva na sebe, aby měli čas oni dva jednotlivě na sebe a aby měli čas celá rodina na sebe.

Nebudu tady dlouhosáhle popisovat, jak to hodlali udělat, každopádně jsem tu nezmínila, že v práci přislíbila, že od září pojede už na plný úvazek.

Jak tak povídala o tom zjednodušení, napadla mě jednoduchá otázka: „Baví tě ta práce?“. Klára mi odpověděla výkladem o tom, že kdysi chtěla studovat šperkařství, ale rodiče jí vysvětlili, že nemá dostatečný talent na to, aby se tím dokázala uživit. No a tak se dala na obchodnickou školu. Začala vyjmenovávat schopnosti, které má a zároveň je i v této práci může uplatnit – organizační talent, zařizování a komunikace s lidmi. „Hmm“, řekla jsem a znovu se zeptala „a baví tě ta práce?“. Odpověděla, že jsou tam fajn kolegové, dobré peníze, jen jí vadí ta kolegyně. Vnímá ji jako svůj trenažer, na kterém se má naučit více se prosadit před ní, více za sebe bojovat. Pak řekla: „stále nevím, proč ji tam mám, co mi má ukázat, co se mám díky ní ještě neučit, když mi tak vadí, ale myslím, že je díky knize, kterou teď čtu, se mám dostat do bodu, že mi nebude vadit“.

Jo, to všechno je možné, lidé nám nastavují mnohá taková zrcadla, ale mě tam začalo napadat něco úplně jiného. Ta její kolegyně – Růžena, si prý často stěžuje, že je v té firmě zahrabaná, že má na víc, že by měla dělat něco lepšího. „Kláro, ona ti ukazuje tím, jak se cítí mimo své schopnosti, že i ty jsi mimo, ona má vlastně pravdu, když ti svým neomaleným způsobem říká, že to nemáš dělat“.

Začalo nám oběma svítat. Jo, Kláře začalo docházet, že nedělá to, co by ji bavilo a naplňovalo.

Každý z nás má v sobě úžasný potenciál, se kterým přišel. Každý z nás má neuvěřitelnou schopnost předat druhým lidem, světu něco, v čem je on sám jedinečný. Každý z nás má za úkol tento svůj potenciál najít, pojmenovat a začít ho vyjadřovat, žít. Pak může být šťastný a naplněný. Bez toho nám kus chybí. 

Klára se hned ptala: „To mám jako dát výpověď?“ Ne, tak rychlé to většinou nebývá. Vše má svůj čas, jsou k tomu potřeba mnohé kroky a dozrávání. Důležité ale na tom je v tuto chvíli to, že jsme s Klárou pojmenovaly současný stav, kde se v tuto chvíli ona nachází. Tedy, že nedělá to, pro co sem přišla. A odtud se může odrazit. Pojmenovat to a otevřít se tomu, že se chce vrátit sama k sobě.

A jak tedy vypadá to zjednodušení? Klára se dostala do složité situace, která začala prostou nabídkou, zda by se vrátila do práce na jeden den v týdnu. To se zdálo jako zajímavý nápad, zpestření. Pak se situace nabalovala a nabalovala a vznikl problém, složitost, kdy řešili s manželem, jak to zjednodušit a vymysleli složité kombinace, jak mít čas na sebe. Místo toho si stačí sednout a říct si, že jim to takto nevyhovuje. Že je to příliš komplikované a že to chtějí zjednodušit.

Nevymýšlejte to! Jen se otevřete tomu, že to chcete zjednodušit. A uvidíte, jak se to vše poskládá.

Každopádně Klára dostala homeopatický lék, který jí dodá energii, protože přišla vyčerpaná a pomůže jí postupně změnit svůj život tak, aby její děti mohly být zdravé.

 

Foto: www.comphight.com